Baťa was a "fighter", determined to preserve his business and his people regardless of British misunderstanding or hostility. He was the opponent of the Munich capitulation. His opinion was that the country should have fought.
Baťa nebyl žebrák, ale „bojovník“, „velitel“ české průmyslové fronty, rozhodnutý uchovat svůj podnik i své lidi bez ohledu na britské nepochopení či nepřátelství. Byl nejtvrdším odpůrcem mnichovské kapitulace. Jeho názor byl, že země měla bojovat.
Plocha na novou Sněmovnu by měla být dvakrát větší, než kolik zaujímá Anglický parlament a třikrát větší než Parlament USA, národa, který je tisíckrát bohatší nežli náš stát a kterému náš stát dluhuje značné obnosy.
“Loyalty to my people means more to me than my properties or my life.” Jan A. Baťa did not speak aloud, because he could not risk the lives of those who could not speak for themselves. That silence, misunderstood then, demands recognition now.
Brazílie navrhla Jana A. Baťu na Nobelovu cenu. Dodnes jsme potomkům nevrátili ukradený majetek. To, co mají si museli koupit. V rodinné vile Jana A. Bati ve Zlíně stále sídlí ČRo a ČTK. Byla povolena jen pamětní deska!