Dnes, v naší době, jako by se kolektivismus, vláda těch, kdo žijí z druhé ruky, ta odvěká stvůra, utrhla ze řetězu a začala vztekle řádit. Dotlačila lidi na úroveň takového intelektuálního ponížení, které nemá v historii lidstva obdoby.
Dnes si připomínáme chlapce ve věku 14-16 let, kterým válka vzala dětství a jejichž osud je věčným varováním! Stále se vypořádáváme s naší zločinnou minulostí. Nedokážeme-li se s ní vyrovnat, bude se nám stále připomínat i v budoucnu.
Svět opět degeneruje z blahobytu. Příliš mnoho lidí zbohatlo bezpracně. Jsou-li u moci, jsou z ní nemocní a ohrožují celý svět. Každý máme volbu – čekat na zaslouženou porážku jako ovce, nebo se vzepřít s nadějí na vítězství.
U pana režiséra Jiřího Krejčíka jsem strávil mnoho hodin, nejprve v jeho bytě v Dejvicích a poté několik dní před jeho skonem v nemocnici. Řekl mi toho dost, s tím, že si to mám nechat pouze pro sebe.
Živan ctil právo, pravdu, spravedlnost a morálku. Předpověděl přesně budoucí vývoj v naší zemi, kdy jsme nebyli schopni vypořádat se s komunistickým, zločinným režimem. Živanové Loukotové nám tehdy chyběli, chybí nám dodnes…