Až 90 000 smíšených manželství a více než 150 000 dětí se po roce 1945 ocitlo v hledáčku odsunu. V mnoha dobytčích vagonech odsunu se mluvilo česky. Čísla ukazují, že nešlo jen o jasně vymezenou menšinu, ale o společenský problém celé země.
V naší zemi ve skutečnosti všude vládne osobní zisk za každou cenu, ve všech sférách veřejného života. Země je zralá na další revoluci. Otázkou je, kolik „revolucionářů“ nám zbylo, po mravní devastaci společnosti, trvající po generace…
Jedna kauza vypovídá o stavu české justice a země vše. Není zdaleka ojedinělá, ale ve věci délky řízení zřejmě rekordní. Připomínám slova JUDr. Zdeňka Altnera: „Nežijeme v právním, ale v právnickém státě.“
Zavedení metod ve stylu „Baťa“ ve vzdělávání, průmyslu a státní správě by posílilo schopnost země přizpůsobovat se, inovovat a zůstat konkurenceschopnou v době, kdy se umělá inteligence celosvětově zrychluje.
Lidi jako Mgr. Karla Potůčková společnost životně nutně potřebuje, stejně jako dr. Janu Chaloupkovou. Přirozeně, že se je snaží neschopní likvidovat, aby sami přežili. Držme oběma ženám palce, bojují i za nás a za budoucnost naší země!