Ukrajinci čerpají sílu ze svých staletých bojů. My jsme se boji vyhýbali, s dopadem na náš charakter. Následky se projevují dodnes. Ukrajina bojuje nejen za svoji svobodu a nezávislost, ale i za naši a celé Evropy, a zachování zdravého rozumu.
"Asi to tak má být", řekla mi ukrajinská organizátorka. Rozloučili jsme se. Jeden z nás čtyř byl Čech. Jeho syn padl na Ukrajině. Bojoval v Ukrajinské armádě… Jistě bude také mezi vyznamenanými. Čest jeho památce.
Setkání v Brně je výzvou každému z nás, tou největší - i presidentu Petru Pavlovi, který by měl veřejně promluvit a na místě přivítat naše bývalé krajany - i v zájmu země, její budoucnosti, i své vlastní.
Zvu vás k následování, nemoralizujme, ale ať je náš život sám svědectvím. Cesta náročnější, ale ve výsledku zcela jistě účinnější. Být poutníkem znamená nejen docenit cíl cesty, ale i cestu samotnou. Pouť je také čas jít s druhým a nejít sám.
"Orgie pokrytectví“ v naší zemi pokračují. S dědictvím totality jsme se nevypořádali. Její pohrobci pokračují ve zločinech. Také žijí bezpracně, v nezřízeném blahobytu, z práce druhých. Minulost neodpouští. V budoucnu nás vždy, nekompromisně dožene.