Jan’s faith proved right. Truth rose—slowly, stubbornly—until it broke the surface. His name, once buried under accusations, stands again for initiative, fairness, courage under pressure. He never came home. But in memory—and in the record—he has.
„Věrnost mému lidu pro mě znamená víc než můj majetek nebo můj život.“ Jan A. Baťa nemluvil nahlas, protože nemohl riskovat životy těch, kdo sami mluvit nemohli. Toto mlčení, tehdy nepochopené, si dnes žádá uznání.
„No to je jasné, bílí koně. Za ty lidi platí někdo v Evropě. Pak něco převážejí nebo plní úkoly tady. To jsou celé mafie a nejde jen o pár tisíc EURO za vízum. Na jednoho migranta je napojena spousta lidí...."
Dá se, s ohledem na výše uvedené, domyslet skutečnost, že senát, který rozhodoval 7.10.2025 o ústavní stížnosti stěžovatele Davida Šimona, byl obsazen dvěma soudci, kteří podle jejich usnesení de facto kryjí zločin.
Maxim Ponomarenko je ukázkovým případem mravního kolapsu české společnosti a politických stran. Dokáže se společnost ještě takovým lidem a politickým stranám ubránit, nebo se stane jejich další bezbrannou obětí?