Není to jednoduché dilema, je to prastaré napětí mezi pravdou a sounáležitostí, mezi autenticitou a přijetím. Když promluvíte, když se odvážíte pojmenovat to, co ostatní popírají, riskujete, že budete vyřazeni. A ne vždycky jemně.
V této knize jsou některé osoby, u kterých byla zachována původní jména, jsou známé z veřejného života, jehož se dobrovolně účastnily. Jména ostatních postav jsou smyšlená. Jakákoliv podobnost se žijícími lidmi a s jejich skutky je čistě náhodná.
Doporučuji k přečtení a k zapamatování tučně zvýrazněný text, a především informace a názory Martina Mejstříka. Byl bych překvapen, kdyby tuto konferenci vysílala veřejnoprávní ČT v přímém přenosu, či alespoň o ní informovala.
Baťa nebyl žebrák, ale „bojovník“, „velitel“ české průmyslové fronty, rozhodnutý uchovat svůj podnik i své lidi bez ohledu na britské nepochopení či nepřátelství. Byl nejtvrdším odpůrcem mnichovské kapitulace. Jeho názor byl, že země měla bojovat.
Díky eurounijnímu neomarxistickému progresivismu společenské změny pozvolna akcelerují. Za 10 let už asi budeme vědět, zda Evropa zůstane tím, čím po staletí byla a nebo její obyvatelé budou vzývat islám, či se na východě utká s ruským medvědem.