Při vyslovení jména Baťa si většina lidí představí boty. Jan Antonín Baťa ale hleděl mnohem dál. V době, kdy většina Čechoslováků televizi nikdy neviděla, poslal svého odborníka do USA a začal uvažovat o vlastním televizním vysílači ve Zlíně.
Baťa používal rozum. Prosadil jej ku prospěchu firmy, spolupracovníků i země. Nepotřeboval k tomu zákony, předpisy a nařízení. Ty měli díky jeho systému spolupracovníci v sobě. Chceme-li, být úspěšní, stačí převzít a realizovat systém Baťa.
Baťa nebyl žebrák, ale „bojovník“, „velitel“ české průmyslové fronty, rozhodnutý uchovat svůj podnik i své lidi bez ohledu na britské nepochopení či nepřátelství. Byl nejtvrdším odpůrcem mnichovské kapitulace. Jeho názor byl, že země měla bojovat.
Zákony, regulace, nařízení, tisíce úřadů a úředníků, nevytvoří nikdy nic užitečného, nemohou. Ztěžují poctivou práci druhým, kteří je živí svou prací. Odebírají jí velký kus pro sebe, přičemž na ní nemají žádný podíl. Tomáš Baťa se obrací v hrobě!
Demokracii tvoří a hlídá aktivní občan. Jinak je jen „užitečným nástrojem“ mocných. Ti dělají z občanů potřebné „ovce“ jdoucí na zaslouženou porážku, dobrovolně, bez odporu, a ještě za to platí… „JE TŘEBA SEDLAT!“ zavelel by i dnes Tomáš Baťa.