V době okupací kolaborujeme, udáváme, přežíváme za každou cenu. Nehrozí-li nám žádné nebezpečí, jsme najednou „hrdinové“ a „bojujeme“ proti bezbranným. Za naši svobodu museli bojovat většinou druzí.
Nikdo za tuto tragédii nebyl nikdy souzen. Gardisté a skuteční kolaboranti s nacisty po válce vstoupili do KSČ, stali se z nich vážení soudruzi. Vrahy zbavil odpovědnosti zákon 115/1946, který jejich čin zařadil do kategorie „Spravedlivá odplata“.
Bezcharakterní jedince najdeme dnes všude. V české justici, policii a v Parlamentu, je jich už příliš, při vší úctě k menšině poctivých, která nepodléhá mocným, vlivným a bohatým. Především na nich a občanech, bude ležet další osud země.
Politika je jen koncentrovanou lidskou ambicí a slabostí. Tanečník se od běžného politika liší jen tím, že netouží po moci, ale po slávě: chce opanovat scénu a nechat zazářit své já.
Na vybudování Muzea Oldřicha Nejedlého už je pozdě. Většina artefaktů nevratně zmizela, včetně těch, co si „vypůjčili“ novináři a nevrátili, jak mi kdysi řekla manželka Oldřicha Nejedlého paní Kamila (pořizoval jsem s ní delší rozhovor).