Pokud by byl k dispozici jen program ČT, stala by se televize jen nepotřebným kusem nábytku pro drtivou většinu lidí, vyjma starých, kteří se dívají na vše, aby neumřeli předčasně ze samoty…
Ukrajinci nám ukazují důležitou věc - naděje neumírá poslední. Naděje je nesmrtelná. Myslete na to, až si budete říkat, že nemá smysl snažit se o zdánlivě nemožnou věc.
Demokracie v ČR se liší od té v USA. Tam je jasné, kdo je kdo, kdo je placen z čích peněz, kdo zastupuje čí zájmy. „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej“ neplatí pro české generály v záloze. Lobbisté se nemusí registrovat. Slouží sobě, ne vlasti.
Budeme o dnešních zločinech psát zase až za 30 let, nebo opět budovat nové Muzeum Paměti národa za 50 let o dnešním dění, zamlčovaném před veřejností, jako za vlády KSČ? (Ne)závislá média o nich ví, ale poslušně mlčí, stejně jako v 50tých letech ...
Dnes, v naší době, jako by se kolektivismus, vláda těch, kdo žijí z druhé ruky, ta odvěká stvůra, utrhla ze řetězu a začala vztekle řádit. Dotlačila lidi na úroveň takového intelektuálního ponížení, které nemá v historii lidstva obdoby.