Baťa nebyl žebrák, ale „bojovník“, „velitel“ české průmyslové fronty, rozhodnutý uchovat svůj podnik i své lidi bez ohledu na britské nepochopení či nepřátelství. Byl nejtvrdším odpůrcem mnichovské kapitulace. Jeho názor byl, že země měla bojovat.
Každá země má takovou demokracii a stav lidských práv, jaké si bojem a občanskou angažovaností vybojují občané. V supermarketech si ji nekoupíte. Budeme-li stále čekat na Godota, přijdeme i o ně a zaslouženě.
Součástí povinné četby na školách jen tak hned Jan Palach nebude. Předost mají dnes jiné „hvězdy“ jak v médiích, tak na sociálních sítí a ve veřejnoprávní ČT. Jak dlouho si bude moci naše země dovolovat trvalý mravní úpadek?
Občanská společnost si nebezpečnost situace začíná uvědomovat stále více. Je připravena pro to sama něco aktivně udělat, pokud ničení naší země politiky, a s na ně navázanými mocenskými skupinami, bude pokračovat, jako dosud.
V ČR lidé odmítají zapomínat, relativizovat zločiny, stojí jednoznačně na straně obětí, nikoli agresora. Občané se za podobná veřejná prohlášení stydí a jednoznačně se od nich distancují, nepovažují je za výraz hodnot této země.