Naše normálními lidmi nechtěné rozloučení začalo vznikem Československa a jeho politikou rozdělování etnik, která má dopad až do dnešních dnů. Na titulní fotografii jsou jména obětí ze 4. března 1918. Tím vše začalo…
Rusko zažilo mohutný hospodářský rozkvět za cara Mikuláše II. Zvláště za premiérů Sergeje Juljeviče Witteho a později Pjotra Arkaďjeviče Stolypina. Bohužel ten první byl penzionován a druhý zavražděn v roce 1911.
Provinil se i ten, kdo nebyl odpovědný, věděl a nekonal pod ochranou zákona o whistleblowingu. Dr. Janu Chaloupkovou neochránil. Pokračuje v boji s mafií na MZV ČR sama. Kdy se připojí další stateční diplomaté, novináři a veřejnoprávní média?
Mobily a sociální sítě nám berou život, lidé jen „blahobytně“ existují, postupně degenerují, kdy skutečný život jde mimo nich. Výstižně se nazývají „posunovači“ (dnes umí už i opice). Jedinou cestou je obnovení přirozené lidské, pozitivní komunikace.
Naše země by dnes potřebovala tisíce rodin, jako byla rodu Mašínů! Dokážeme svými životy být hodni jejich odkazu a vykonané práce? Času moc nezbývá, ale nikdy není pozdě – kdo nebojuje je předem poražen. Jen ten, kdo bojuje, má naději na vítězství!