Ve svých starších esejích vyslovil Václav Havel obavy ze samopohybu západní technický civilizace, ze samopohybu industriální a konzumní společnosti a z manipulativní moci médií, kterou nazýval samovzněcování.
Kultura ve všech formách je vždy pravdivým obrazem stavu společnosti. Je na každém, jak k ní přispěje, čím navážeme na odkaz našich předků, co předáme našim potomkům a následovníkům.
Je smutné, jak dlouho nám trvá odhalování vlastní zločinné minulosti, zatímco zločiny jiných zveřejňujeme mnohem dříve a připomínáme si je opakovaně, o nepotrestání pachatelů nemluvě.
Polsko, Rumunsko a jistě i další země, mají tyto památníky, či muzea už dávno. Památník v Letech se vybudoval rychle, ale peníze na připomínání zločinů a zvěrstev komunistů, se nacházejí finance stále těžce, pokud vůbec…
Pravda vyšla na povrch, pomalu, tvrdohlavě, až prorazila hladinu. Jeho jméno, kdysi pohřbené pod obviněními, dnes znovu stojí za iniciativu, spravedlnost a odvahu v těžkých časech. Nikdy už se nevrátil domů. V paměti – a v záznamech – se vrátil.