Na korupci, podvodech, zločinu a lžích, nelze budovat prosperující společnost, jen na poctivé práci. Někdo musí také „vyrábět chleba“. Společnost, kdy její odpovědní představitelé z nemalé části parazitují na poctivé práci většiny, je nemocná.
Mravně nemocná společnost se projeví všude. Do vedení státních i nestátních institucí nejsou nominování lidé, kteří by šli proti systému. Sledují osobní prospěch. Mrhání veřejnými prostředky pocítíme, dříve či později, všichni a zaslouženě.
Jak je možné, že společnost, která důsledně brání život trojnásobného vraha, připouští ukončení života nenarozeného dítěte, které se ničeho nedopustilo a jeho jedinou „vinou“ je, že přišlo v nevhodný čas?
Važme si skutečně charakterních osob, jen ty mohou posouvat společnost dále. Od těch druhých se odvracejme. Myslí jen plebejsky na sebe, své kariéry, aby nakonec skončili osamoceni a právem zapomenuti.
Doba takové lidi nutně potřebuje, chce-li společnost přežít. Připomínají nám skutečné hodnoty. Bez nich pozbývá skutečný lidský život smysl. Vzpomeňme také na Karla Kryla a Martu Kubišovou, která také měla a stále má, české společnosti co říci.