"Asi to tak má být", řekla mi ukrajinská organizátorka. Rozloučili jsme se. Jeden z nás čtyř byl Čech. Jeho syn padl na Ukrajině. Bojoval v Ukrajinské armádě… Jistě bude také mezi vyznamenanými. Čest jeho památce.
„Dnes, v naší době, jako by se kolektivismus, vláda těch, kdo žijí z druhé ruky, ta odvěká stvůra, utrhla ze řetězu a začala vztekle řádit. Dotlačila lidi na úroveň takového intelektuálního ponížení, které nemá v historii lidstva obdoby..."
Ještě je čas „Titanic“, směřující plnou parou na „ledovec“ zbrzdit a vyhnout se mu. Jinak hrozí přímý náraz a návrat na začátek. O přežití v džungli by potom rozhodovala schopnost jednotlivce. V tom je Příroda neústupná a spravedlivá.
„Opevnění, dělostřelectvo, zahraniční pomoc – to vše bude k ničemu, pokud si obyčejní vojáci neuvědomí, že to právě ON brání svou vlast.“ Carl Gustav Emil Mannerheim
Ukrajina bojuje za uchování zdravého rozumu nemocného světa, včetně jejích sportovců, kteří jsou hodni myšlenek a odkazu zakladatele Olympijských her barona Pierre de Coubertina. Ukrajina obětuje a dělá pro záchranu dnešního světa nejvíce!