Naše normálními lidmi nechtěné rozloučení začalo vznikem Československa a jeho politikou rozdělování etnik, která má dopad až do dnešních dnů. Na titulní fotografii jsou jména obětí ze 4. března 1918. Tím vše začalo…
Výzva každému, kterému situace není lhostejná. Žvanění nikdy nic nezměnilo. Rozhodují činy, osobní odvaha, statečnost, připravenost k boji, riziku a osobní oběti. Boj je o naději, neboj o jisté prohře a porážce.
„Je šílené, že takoví lidé mají být součástí ruského národního týmu. Přijímají bývalé vojáky, aby jim dali na hrách příležitost šířit ruskou propagandu. IPC věnoval nepochopitelný propagandistický dar agresorskému státu a urazil všechny jeho oběti.“
Zatím se žalobcům roky daří mne ekonomicky zničit. Právo veřejnosti na pravdivé informace i v této ostudě české justice, neumlčí. Mne rozhodně ne, dokud budu moci pracovat a mít z čeho žít. Svoboda slova stála vždy oběti. V tom je její vysoká cena!
V ČR lidé odmítají zapomínat, relativizovat zločiny, stojí jednoznačně na straně obětí, nikoli agresora. Občané se za podobná veřejná prohlášení stydí a jednoznačně se od nich distancují, nepovažují je za výraz hodnot této země.