Svoboda slova a právo na informace o veřejných osobách má vždy svoji cenu. Penězi se nevyjadřuje, stejně jako za ně nelze koupit „dobrou pověst“. Tu si člověk buduje svým životem, ne hromaděním rozsudků, jako náplní nešťastného, zmařeného života.
Každý máme ještě volbu. Samotnými demonstracemi a peticemi se nic nevyřeší, jsou jen začátkem. Uděláme stejnou chybu jako po Listopadu 89?! Američané jsou bojovníci - výstižné: „Američané jsou z Marsu, Evropané z Venuše.“ Nedivme se chování Evropy.
Nikdo za nic nemůže, nikdo nic netušil, protože kdyby tušit mohl, nemohl by to říct a ti co tušili a věděli, už dávno sedí jinde. Bohužel ne tam, kde by měli. Firma je v likvidaci, drony nedostaneme, peníze nedostaneme, občane zapomeň.
Díval jsem se na televizi a sedmiletý synek se zarazil nad slovy řečníka: „Chceme patřit k Evropě, chceme jít do Evropy“. Zeptal se mne: „Proč to říká, my přece k Evropě patříme, jsme evropská země, nemám pravdu?“
Něco je hodně špatně v naší zemi, když je něco takového možné. O děsivých případech píši už cca 20 let, často jako jediný. Bude-li to přehlíženo a neřešeno, doplatíme na to všichni, včetně našich potomků a dříve, než tušíme.