Dodnes jsme se hospodářsky, kulturně a mravně z vyhnání Německých Čechů nevzpamatovali a možná už vzpamatovat ani nedokážeme. Dokáže se země ještě pozvednout, nebo spadne nevratně na úplné dno mezi bezvýznamné země, ostatním k smíchu, či k pláči?
Je smutné, jak dlouho nám trvá odhalování vlastní zločinné minulosti, zatímco zločiny jiných zveřejňujeme mnohem dříve a připomínáme si je opakovaně, o nepotrestání pachatelů nemluvě.
V době okupací kolaborujeme, udáváme, přežíváme za každou cenu. Nehrozí-li nám žádné nebezpečí, jsme najednou „hrdinové“ a „bojujeme“ proti bezbranným. Za naši svobodu museli bojovat většinou druzí.
… Kárný senát zdůraznil, že soudce musí zvládat stresové situace a být odolný i vůči emotivním projevům účastníků řízení. Pohrůžky pokutou nebo odročením se lidem v soudní síni oprávněně mohly jevit jako mocenský nátlak. …
Měl jsem mnohonásobného vraha Vaše udusit polštářem – zachránil bych život plk. Rajchlovi a vykonal spravedlnost za občany ČR. Jistě bych tyto řádky už nepsal. Selektivní „spravedlnost“ v naší zemi funguje stále spolehlivé.