Na nepevnost charakteru svého syna upozorňoval už jeho otec TGM. Doporučoval mu držet se Edvarda Beneše. Jemu viditelně podlehl a společně s ním pomohli vydat svobodné Československo do další okupace zločineckému SSSR.
Byl opět úspěšný, děti byly nadšené, mnohým se nechtělo vůbec domů. V 8 turnusech se vystřídaly stovky dětí, sportovaly, tancovaly, zpívaly a užívaly si naplno volnosti, jakou doma většina z nich dnes už nemá.
Pravda vyšla na povrch, pomalu, tvrdohlavě, až prorazila hladinu. Jeho jméno, kdysi pohřbené pod obviněními, dnes znovu stojí za iniciativu, spravedlnost a odvahu v těžkých časech. Nikdy už se nevrátil domů. V paměti – a v záznamech – se vrátil.
Jan’s faith proved right. Truth rose—slowly, stubbornly—until it broke the surface. His name, once buried under accusations, stands again for initiative, fairness, courage under pressure. He never came home. But in memory—and in the record—he has.
„Mluvil pěkně ten člověk, plynule, srozumitelně, ale úplně k hovnu, neřekl nic konkrétního, jen vzbudil v lidech strach, takové řeči nejsou ani k hovnu, jsou úplně na nic.“ Tomáš Baťa