„Neprozraďte nikomu, ve vlastním zájmu, že jste tak strašně jiný, jako ostatní Češi. Kdybyste zůstal doma, neudusil by vás Habsburk, ale vaši vlastní lidé.“ – „Všichni hrajeme divadlo“. „Jak můžete vědět, že to nehraje i na nás?“ „Nemůžete“.
„Vážně jste si mysleli, že zákony píšeme proto, aby se dodržovaly? My chceme, aby se porušovaly, pokud vám to ještě nedošlo, tady proti sobě nemáte partu nějakých skautíků. Doba vznešených idejí dávno minula. Nám jde o moc a myslíme to vážně.“
„Již žádné rozptylování. Již žádné elektrické tanky, žádné genderové matení, žádné modlení se ke klimatické změně. Naprosté soustředění na naše poslání bojovat ve válce.“
Jeho poctivost byla jako nástroj sloužící nepoctivosti druhých. Poctiví jen dávali, nepoctiví jen brali. Poctiví prohráli, nepoctiví vyhráli. Jak dlouho může dobrák zůstat dobrákem za režimu, který má za cíl páchat dobro?
Ve světě, stavícím na neexistenci rozumu, vládě železné pěsti, znevýhodňování schopných, obětování nejlepších v zájmu nejhorších, v takovém světě se ti nejlepší musejí obrátit proti společnosti a stát se jejím úhlavním nepřítelem.