To, co samo sebe nazývá Českou republikou, není žádným spořádaným právním státem, nýbrž pouhým zkorumpovaným mafiánským oligarchátem východního typu. Mafiánským praktikám na české politické scéně mohou odolat jen mravně silné osobnosti.
Neočekávejme, že senátor plk. Robert Šlachta promluví, ohrozil by sám sebe, pokud by to vůbec přežil. Ve hře je skutečně MOC! ČR se tváří na povrchu demokraticky, ale pod ním je to hluboká mravní žumpa, která se dobrovolně sama nikdy nevzdá.
Není to jednoduché dilema, je to prastaré napětí mezi pravdou a sounáležitostí, mezi autenticitou a přijetím. Když promluvíte, když se odvážíte pojmenovat to, co ostatní popírají, riskujete, že budete vyřazeni. A ne vždycky jemně.
Kdyby to bylo sebelepší, jak je to vedle hnijícího, jen těžko se udrží. Jak začne něco jednou plesnivět, je zle. Musí se s tím pryč, než zplesniví vše
„Čtyři roky se díváme na nebe, přejeme si, aby se něco krásného stalo, aby padaly hvězdy. Jsou země, kde místo hvězd z nebe padají bomby. Zastavte všechny války.“ Talankin: Pan Nikdo proti Putinovi, film o ruské válečné propagandě ve školách.