Obvodní soud pro Prahu 1: 18.11.2024: Od výprasku k „výprasku“
„Když já jako daňový poplatník nepodám včas daňové přiznání a nezaplatím daň, stát mně sankcionuje. Naproti tomu podle tohoto rozsudku stát zákonem stanovené lhůty dodržovat nemusí.“
„Když já jako daňový poplatník nepodám včas daňové přiznání a nezaplatím daň, stát mně sankcionuje. Naproti tomu podle tohoto rozsudku stát zákonem stanovené lhůty dodržovat nemusí.“
Vážně jste si mysleli, že zákony píšeme proto, aby se dodržovaly? My chceme, aby se porušovaly, pokud vám to ještě nedošlo, tady proti sobě nemáte partu nějakých skautíků. Doba vznešených idejí dávno minula. Nám jde o moc a myslíme to vážně.
Právo, slečno Tagartová?“ podivil se soudce Narragansett. „Jaké právo? Já s ním neskončil – ono přestalo existovat. Stále se však věnuji své profesi, stále sloužím spravedlnosti… Kdepak, spravedlnost existovat nepřestala. Jak by mohla?
Následující texty mohou vyvolat nevolnost, nechutenství, morální paniku, a rozhodně, měli-li jste kdy jaké, ztratíte poslední iluse o Policii České republiky jako o tom, kdo v této zemi prosazuje právo a pomáhá obětem těch, kteří je porušují.
Budeme o dnešních zločinech psát zase až za 30 let, nebo opět budovat nové Muzeum Paměti národa za 50 let o dnešním dění, zamlčovaném před veřejností, jako za vlády KSČ? (Ne)závislá média o nich ví, ale poslušně mlčí, stejně jako v 50tých letech ...