Právo, slečno Tagartová?“ podivil se soudce Narragansett. „Jaké právo? Já s ním neskončil – ono přestalo existovat. Stále se však věnuji své profesi, stále sloužím spravedlnosti… Kdepak, spravedlnost existovat nepřestala. Jak by mohla?
„Jsem vděčná za svoji cestu a lidi, které jsem na ní potkala. Udělala jsem spoustu chyb, ale jsem ráda, že jsem vždycky šla za tím, čemu věřím. Pokud tahle cesta mohla motivovat, jednoho z diváků, budu za to ráda. Pravda se, podle mě, pořád vyplatí.“
Co se stalo mě, může se stát v této zemi komukoliv. Zmanipulovat jasnou kauzu se zjištěnými pachateli, přes všechny nashromážděné důkazy, to je neakceptovatelné! Pokud vás můj případ zaujal, prosím, šiřte jej dál. Nesmí zapadnout „pod koberec“.
Následující texty mohou vyvolat nevolnost, nechutenství, morální paniku, a rozhodně, měli-li jste kdy jaké, ztratíte poslední iluse o Policii České republiky jako o tom, kdo v této zemi prosazuje právo a pomáhá obětem těch, kteří je porušují.
Vzhledem k tomu, že nemohou být lvi, stávají se liškami, protože nemohou být žádní hrdinové, stávají se lokaji pomáhají si lokajskou mazaností. Ideálem těchto lidí je politika.