„Zeptejte se sama sebe, zda bychom se měli spokojit s přáním, že se nám onen sen o nebi a velikánech dějin splní až po smrti, nebo zda bychom o něj měli usilovat tady a teď, na této zemi.“ Ayn Randová ATLASOVA VZPOURA (1957)
Právo, slečno Tagartová?“ podivil se soudce Narragansett. „Jaké právo? Já s ním neskončil – ono přestalo existovat. Stále se však věnuji své profesi, stále sloužím spravedlnosti… Kdepak, spravedlnost existovat nepřestala. Jak by mohla?
„Jsem vděčná za svoji cestu a lidi, které jsem na ní potkala. Udělala jsem spoustu chyb, ale jsem ráda, že jsem vždycky šla za tím, čemu věřím. Pokud tahle cesta mohla motivovat, jednoho z diváků, budu za to ráda. Pravda se, podle mě, pořád vyplatí.“
Schválili zákon „mravní zákon“, jak říkali. Trestal každého, kdo ho dodržoval za to, že ho dodržoval. Čím svědomitěji se jím člověk řídil, tím více trpěl. Čím víc ho šidil, tím lépe si žil. Jeho poctivost byla nástrojem sloužící nepoctivosti druhých.
Co se stalo mě, může se stát v této zemi komukoliv. Zmanipulovat jasnou kauzu se zjištěnými pachateli, přes všechny nashromážděné důkazy, to je neakceptovatelné! Pokud vás můj případ zaujal, prosím, šiřte jej dál. Nesmí zapadnout „pod koberec“.