Rusko zažilo mohutný hospodářský rozkvět za cara Mikuláše II. Zvláště za premiérů Sergeje Juljeviče Witteho a později Pjotra Arkaďjeviče Stolypina. Bohužel ten první byl penzionován a druhý zavražděn v roce 1911.
V ČR lidé odmítají zapomínat, relativizovat zločiny, stojí jednoznačně na straně obětí, nikoli agresora. Občané se za podobná veřejná prohlášení stydí a jednoznačně se od nich distancují, nepovažují je za výraz hodnot této země.
Ukrajinci bojují a umírají i za naše životy a lepší naše příští! Cena svobody byla vždy vykoupena jen statečností, bojem a oběťmi. Buďme jich hodny – těch minulých i dnešních!
Něco je hodně špatně se světem, když jeden chorý člověk sám ohrožuje celý svět. Na záběrech z poslední doby je vidět klesající rozhodnost v hlase, i vypovídající řeč těla ruského diktátora, není divu.
Skutečnou elitu nemáme, o to více zbabělosti ve vedení země než v roce 1938. Sami jsme si ji likvidovali. Je jen na občanech, zda budou jako ovce čekat na zaslouženou porážku, nebo bojovat s rizikem porážky, ale s nadějí na vítězství?!