Právo, slečno Tagartová?“ podivil se soudce Narragansett. „Jaké právo? Já s ním neskončil – ono přestalo existovat. Stále se však věnuji své profesi, stále sloužím spravedlnosti… Kdepak, spravedlnost existovat nepřestala. Jak by mohla?
Jeho poctivost byla jako nástroj sloužící nepoctivosti druhých. Poctiví jen dávali, nepoctiví jen brali. Poctiví prohráli, nepoctiví vyhráli. Jak dlouho může dobrák zůstat dobrákem za režimu, který má za cíl páchat dobro?
Maxim Ponomarenko je ukázkovým případem mravního kolapsu české společnosti a politických stran. Dokáže se společnost ještě takovým lidem a politickým stranám ubránit, nebo se stane jejich další bezbrannou obětí?
Snadno se ohání mezinárodním právem. Platí pro každého. Ale můžeme se spolehnout na nefunkční OSN, že ochrání svět před riskantními politiky hrajícími vabank?
Nedivme se tabu v médiích a ve volebních kampaních. Ústava ČR zaručuje právo veřejnosti na informace ve veřejném zájmu. Pokud je trvale pošlapáváno, následky se projeví na životě nás všech, dříve či později. ZAMINI je zaminováno, kdy nastane výbuch?!