Vyznamenaných přibývá, kvalita ubývá. Dříve je znala celá země. Dnes se stává ceremoniál nedůstojnou fraškou. Zlomek skutečných, oceněných osobností, tak pomáhá pozvedávat kvalitu ostatních, které by při lidovém hlasování neuspěly.
Vykonal a vykonává obrovský kus práce pro naši zemi. Nejcennější vyznamenání už obdržel – od občanů! Mluví za něho odvedená práce. Lze ji nazvat životním dílem, odkazem předků dnešku a do budoucna. Děkujeme Vám, pane Čechu!
Vlastenčení nám šlo vždy. Sám konat, bojovat, riskovat a nezištně pracovat pro rodnou zemi, je to poslední, co většinu napadne. Slova písničky Karla Hašlera: "My nejsme národ fašistů, my jsem národ statistů", o podstatě české povahy, platí stále.
Važme si skutečně charakterních osob, jen ty mohou posouvat společnost dále. Od těch druhých se odvracejme. Myslí jen plebejsky na sebe, své kariéry, aby nakonec skončili osamoceni a právem zapomenuti.
Doba takové lidi nutně potřebuje, chce-li společnost přežít. Připomínají nám skutečné hodnoty. Bez nich pozbývá skutečný lidský život smysl. Vzpomeňme také na Karla Kryla a Martu Kubišovou, která také měla a stále má, české společnosti co říci.