Baťa nebyl žebrák, ale „bojovník“, „velitel“ české průmyslové fronty, rozhodnutý uchovat svůj podnik i své lidi bez ohledu na britské nepochopení či nepřátelství. Byl nejtvrdším odpůrcem mnichovské kapitulace. Jeho názor byl, že země měla bojovat.
Součástí povinné četby na školách jen tak hned Jan Palach nebude. Předost mají dnes jiné „hvězdy“ jak v médiích, tak na sociálních sítí a ve veřejnoprávní ČT. Jak dlouho si bude moci naše země dovolovat trvalý mravní úpadek?
Vydání požadovaného rozhodnutí není dle platné právní úpravy možné, resp. k vyřízení žadatelem učiněného podání není věcně příslušný žádný správní orgán.
„Věrnost mému lidu pro mě znamená víc než můj majetek nebo můj život.“ Jan A. Baťa nemluvil nahlas, protože nemohl riskovat životy těch, kdo sami mluvit nemohli. Toto mlčení, tehdy nepochopené, si dnes žádá uznání.
Baťova účast na projektu Crisis nebyla omezena jen na film. Byla úzce propojena s rozsáhlou humanitární sítí, která zachránila životy tisíců lidí během rozšiřování nacistické moci.