Platíme za nezřízený blahobyt, nezatěžujeme mozek ani tělo, degenerujeme. Na rozdíl od zvířat člověk neví kdy má dost, resp. nebude mít nikdy dost až narazí a vrátí se opět ke své přirozenosti. Ještě je čas změnit směr.
Ve světě, stavícím na neexistenci rozumu, vládě železné pěsti, znevýhodňování schopných, obětování nejlepších v zájmu nejhorších, v takovém světě se ti nejlepší musejí obrátit proti společnosti a stát se jejím úhlavním nepřítelem.
„Vždyť my chceme, aby se zákony porušovaly, pokud vám to ještě nedošlo, tak tady proti sobě nemáte partu nějakých skautíků. Doba vznešených idejí dávno minula. Nám jde o moc a myslíme to vážně.“
Umírá většina malých dětí, nemocných a starých. Stoupá počet sebevražd. Těžké životní situace prožívají ženy, které se snaží chránit nejen sebe, ale hlavně své děti. Schopní vězni chodí pravidelně na práce k „novým“ pánům.
K Mezinárodnímu dni dětí, nadělily nám děti Pěveckého sboru Zvoneček, se svým hudebním souborem, ten nejhezčí dárek. Bylo plno, ozýval se smích diváků a vděčný potlesk. Ovace nebraly konce ani na konci.