"... Když mi bylo dvacet třicet, nemohla jsem na Teplice ani pomyslet. Dělalo se mi špatně, když jsem měla jen tím směrem jet. To už naštěstí přešlo. A památník na Bukové hoře? Ano, to je jediné zadostiučinění.“
Stále se vypořádáváme s naší zločinnou minulostí. Nedokážeme-li se s ní vyrovnat, bude se nám stále připomínat i v budoucnu. Hoši tam na nebi, omluvit se vám nelze, není to omluvitelné, o to více je to trvale zavazující.
Jak nám dnes chybí sedlácký zdravý rozum, jejich statečnost, vztah k půdě, přírodě a tradicím předků. Nikdo z viníků nikdy nebyl potrestán, přesto že v devadesátých letech 20. století většina z nich ještě žila. Neodejmutelná ostuda nás všech!
Evropa potřebuje více Ukrajinu, než Ukrajina Evropu. Pomáháním Ukrajině pomáháme i sami sobě. Ukrajina nežebrá, probouzí Západ, který mravně nebezpečně kolabuje z blahobytu. Jenom zákony o svobodě a demokracii před zlem neubrání.