Předseda Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a bývalý velvyslanec ve Francii senátor Pavel Fischer, mluví nezvykle tvrdě, kdy jinak mluví uhlazeně, diplomaticky. Za jeho slovy je ukryto velké pokrytectví.
Hodně o něm vypovídá svědectví jednoho jeho spoluvězně z Dachau. „Jsem bezvěrec, v Boha ani svaté nevěřím, ale pokud kdy nějaký světec byl, pak to byl kardinál Beran.“
Svoboda slova a právo na informace o veřejných osobách má vždy svoji cenu. Penězi se nevyjadřuje, stejně jako za ně nelze koupit „dobrou pověst“. Tu si člověk buduje svým životem, ne hromaděním rozsudků, jako náplní nešťastného, zmařeného života.
Není už nejvyšší čas na nové „Pražské jaro“, jako v roce 1968 a vypořádat se s těmi, kteří za peníze daňových poplatníků neslouží zemi, ale hlavně sami sobě?! Ne jako v Listopadu 89, kdy jsme umožnili pokračování vlády komunistů a jejich pohrobků?
Občanská společnost si nebezpečnost situace začíná uvědomovat stále více. Je připravena pro to sama něco aktivně udělat, pokud ničení naší země politiky, a s na ně navázanými mocenskými skupinami, bude pokračovat, jako dosud.