Vážně jste si mysleli, že zákony píšeme proto, aby se dodržovaly? My chceme, aby se porušovaly, pokud vám to ještě nedošlo, tady proti sobě nemáte partu nějakých skautíků. Doba vznešených idejí dávno minula. Nám jde o moc a myslíme to vážně.
Právo, slečno Tagartová?“ podivil se soudce Narragansett. „Jaké právo? Já s ním neskončil – ono přestalo existovat. Stále se však věnuji své profesi, stále sloužím spravedlnosti… Kdepak, spravedlnost existovat nepřestala. Jak by mohla?
Dokud nebudou nepsané zákony v lidech, nepomohou ani tisíce psaných zákonů. Vše začíná výchovou, vzděláním a osobním, motivujícím příkladem. Oba diplomaté nám ukazují jedinou smysluplnou cestu.
Můj boj proti „institucionálnímu valu“ za svobodu slova a právo veřejnosti na informace o veřejných osobách a věcech trvá už přes 20 let, kdy jsem se vrátil ze švýcarského exilu do rodné země.
Zatím se žalobcům roky daří mne ekonomicky zničit. Právo veřejnosti na pravdivé informace i v této ostudě české justice, neumlčí. Mne rozhodně ne, dokud budu moci pracovat a mít z čeho žít. Svoboda slova stála vždy oběti. V tom je její vysoká cena!