Tlak na sociální systémy nejspíš poroste a konflikt mezi produktivní schopností a nároky na solidaritu může být jedním z určujících napětí budoucnosti. Král je nahý. Jeho maturitní záznamový arch je vyplněný k dokonalosti, ale přesto prázdný.
Jeden projekt lepší než druhý. Hlavní jsou prachy. Občan vytvoří hodnoty, zvolí nehodnotné, které hodnoty znehodnotí! Kolik peněz doputovalo na místa určená a neurčená, se už nedovíme. Takové rozkrádání zarazí buď vzpoura občanů, nebo válka.
Peníze plodí moc a moc plodí korupci, jak praví staré římské přísloví. V tomto ohledu je Michal Strnad nejen nejbohatším, ale také nejmocnějším a v souvislosti také nejnebezpečnějším mužem v České republice.
Demokracie v ČR se liší od té v USA. Tam je jasné, kdo je kdo, kdo je placen z čích peněz, kdo zastupuje čí zájmy. „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej“ neplatí pro české generály v záloze. Lobbisté se nemusí registrovat. Slouží sobě, ne vlasti.
Dnes, v naší době, jako by se kolektivismus, vláda těch, kdo žijí z druhé ruky, ta odvěká stvůra, utrhla ze řetězu a začala vztekle řádit. Dotlačila lidi na úroveň takového intelektuálního ponížení, které nemá v historii lidstva obdoby.