Jedna kauza vypovídá o stavu české justice a země vše. Není zdaleka ojedinělá, ale ve věci délky řízení zřejmě rekordní. Připomínám slova JUDr. Zdeňka Altnera: „Nežijeme v právním, ale v právnickém státě.“
Dvakrát týdně vozíme děti do základního tábora v Praskolesích s bazénem a nočním osvětlením. Denně platíme 40 000 kč. Abychom to celé finančně utáhli, byla nutná půjčka u banky…
Zle matičko, zle je. Kdy objeví se blahodárný déšť, který tu všechnu špínu smyje…?! Lidí, kteří už tohoto rozkrádání země mají dost, přibývá. Odpovědnost nese každý občan za to, co po sobě zanecháme našim potomkům a příštím generacím.
Dokud nebudou nepsané zákony v lidech, nepomohou ani tisíce psaných zákonů. Vše začíná výchovou, vzděláním a osobním, motivujícím příkladem. Oba diplomaté nám ukazují jedinou smysluplnou cestu.
Jak dlouho ještě bude tato ostudná kauza utajována před veřejností? Velvyslanec potřebuje urgentní léčbu, ne být v zájmu druhých nevědomě zneužíván v rozporu se zájmy země, její bezpečnosti, včetně zemí EU.