Naše země by dnes potřebovala tisíce rodin, jako byla rodu Mašínů! Dokážeme svými životy být hodni jejich odkazu a vykonané práce? Času moc nezbývá, ale nikdy není pozdě – kdo nebojuje je předem poražen. Jen ten, kdo bojuje, má naději na vítězství!
Budeme mít brzy více generálů než vojáků?! Švýcarsko nemá žádného, pouze jmenuje jednoho v době války. Zemi bez hodnot nepomohou ani tisíce hodností! Hodnoty nosí člověk v sobě. Nemá potřebu je plebejsky nosit na sobě.
Kdo náš veřejný život trochu pozorněji sleduje, potká se také se zvláštním typem intrikantů. Intrikaření otrávuje celý náš společenský život. Když nemohou být lvi, stávají se liškami. Nemohou být hrdinové, stávají se lokaji s lokajskou mazaností.
"Prožil jsem svůj život čestně ve službě národu. Nejradostnější v něm byly první roky pilotního života. Nejbolestnější byly roky po návratu domů.“ ... "Pozor, blížíme se k Chebu..." "A vtom byly naše kyslíkové masky s mikrofonem plné slz."
Ať žijí traktory a traktoristé a zdravý rozum neopouští tuto zemi. Bez něho to nedáme. Každý bychom měli odvádět poctivou práci, aby po nás zůstaly skutečné hodnoty a naši následovníci měli na co navazovat.