Ukrajina už nemůže udělat více. Bojuje a umírá za skutečné hodnoty života, které jsou novodobému vládci Ruska zcela cizí. Zradí nás a Ukrajinu opětovně politici, jako v našich nedávných dějinách? Potom zaplatíme ještě mnohem větší cenu!
Dnes, v naší době, jako by se kolektivismus, vláda těch, kdo žijí z druhé ruky, ta odvěká stvůra, utrhla ze řetězu a začala vztekle řádit. Dotlačila lidi na úroveň takového intelektuálního ponížení, které nemá v historii lidstva obdoby.
„Útočíme na zlo v jednotlivých „špatných lidech“, místo abychom odhalovali lži, předávané z generace na generaci, a odsuzovali takové věci, sužující většinu kultur, jako jsou pýcha, podvodné jednání, moc, válka a chamtivost!“
„Věrnost mému lidu pro mě znamená víc než můj majetek nebo můj život.“ Jan A. Baťa nemluvil nahlas, protože nemohl riskovat životy těch, kdo sami mluvit nemohli. Toto mlčení, tehdy nepochopené, si dnes žádá uznání.
Vídeňský rodák Pepi Bican, měl po rodičích české kořeny, chodil do české školy Jana Amose Komenského. Další možnost už nedostal. Vypukla válka a na další šampionát se čekalo 12 let…