Žádná veřejnoprávní média se nedostavila. Jako by přetrvával duch co největšího utajení, podobně jako v roce 1945, kdy čs. letci RAF museli 3 měsíce čekat, než směli přistát v Ruzyni, než „odslaví“ Rudá armáda.
"Prožil jsem svůj život čestně ve službě národu. Nejradostnější v něm byly první roky pilotního života. Nejbolestnější byly roky po návratu domů.“ ... "Pozor, blížíme se k Chebu..." "A vtom byly naše kyslíkové masky s mikrofonem plné slz."
„Neplýtvej hněvem. Touha dosáhnout cíle je nutným předpokladem činu směřujícího k jeho dosažení. Čin je zase nutným předpokladem cíle, o který stojí za to usilovat.“ Ayn Randová „Atlasova vzpoura“ (1958).
Pravda vyšla na povrch, pomalu, tvrdohlavě, až prorazila hladinu. Jeho jméno, kdysi pohřbené pod obviněními, dnes znovu stojí za iniciativu, spravedlnost a odvahu v těžkých časech. Nikdy už se nevrátil domů. V paměti – a v záznamech – se vrátil.
Ukrajina už nemůže udělat více. Bojuje a umírá za skutečné hodnoty života, které jsou novodobému vládci Ruska zcela cizí. Zradí nás a Ukrajinu opětovně politici, jako v našich nedávných dějinách? Potom zaplatíme ještě mnohem větší cenu!