Níže připomínám báseň A. S. Puškina o Rusku a jeho obyvatelích. Ani po 200 letech se v Rusku nic nezměnilo. Několik staletí nadvlády Mongolů nemohlo nezanechat trvalé stopy v mentalitě ruských vládců a ruské společnosti.
„Vždyť my chceme, aby se zákony porušovaly, pokud vám to ještě nedošlo, tak tady proti sobě nemáte partu nějakých skautíků. Doba vznešených idejí dávno minula. Nám jde o moc a myslíme to vážně.“
Dnes, v naší době, jako by se kolektivismus, vláda těch, kdo žijí z druhé ruky, ta odvěká stvůra, utrhla ze řetězu a začala vztekle řádit. Dotlačila lidi na úroveň takového intelektuálního ponížení, které nemá v historii lidstva obdoby.
Ta blbost je až neuvěřitelná, avšak existuje. Mezitím AI vynáší soudy, které jsou úplně nesmyslné, lidé jí však důvěřují. Někdy s pocitem, že je za ní živá bytost, která jim konečně rozumí a pomáhá.
„Naše tělo má obrovské množství ochranných mechanismů, jak přežít období nedostatku, ale prakticky nemáme žádné, jak přežít v dobách nadbytku.“ Evžen Machytka, internista