... abychom neposuzovali člověka podle řeči, jazyka, ale podle jeho skutků, a tak si byli navzájem bližší. Ne Němce němčinou, ne Čechy češtinou, ne Roma romštinou, ne Ukrajince ukrajinštinou, ne Rusa ruštinou, ale podle skutků člověka.
Zvu vás k následování, nemoralizujme, ale ať je náš život sám svědectvím. Cesta náročnější, ale ve výsledku zcela jistě účinnější. Být poutníkem znamená nejen docenit cíl cesty, ale i cestu samotnou. Pouť je také čas jít s druhým a nejít sám.
Až 90 000 smíšených manželství a více než 150 000 dětí se po roce 1945 ocitlo v hledáčku odsunu. V mnoha dobytčích vagonech odsunu se mluvilo česky. Čísla ukazují, že nešlo jen o jasně vymezenou menšinu, ale o společenský problém celé země.
Ale co se tady stalo před 81 lety, byl skutečně masakr. Stejně tak říkáme ‚odsun‘ Němců, jako kdyby jeli někam na výlet. V němčině tomu ale říkají ‚vyhnání‘, tedy něco násilného. Měli bychom mít odvahu událost nazvat pravým jménem.“
„Útočíme na zlo v jednotlivých „špatných lidech“, místo abychom odhalovali lži, předávané z generace na generaci, a odsuzovali takové věci, sužující většinu kultur, jako jsou pýcha, podvodné jednání, moc, válka a chamtivost!“